Wildcat, [cz.html]

ODBORY?

V továrnách často narážíme na dělnické militanty, kteří si z ochabnutí třídního boje vyvodili závěr, že dělníci a dělnice se nemohou sami zorganizovat a bojovat. Z toho důvodu vidí v odborovém organizování jedinou možnost, jak se pro dělníky něčeho domoci. Stávají se z nich členové závodních rad nebo důvěrníci, kteří se vyčerpávají uvnitř rozporu, kdy na jedné straně chtějí něco dělat, na straně druhé jsou ale ve své funkci svázaní v rámci pracovního práva a podnikových předpisů, tedy musí jednat jako neustále zastupující pro druhé. Docela často potom tito lidé naříkají nad tím, že jejich kolegové na „své“ odbory nevyvíjejí žádný tlak a jednoduše pasivně čekají, co ti nahoře udělají – aby později reptali. Všechny rozpory, kterým jsou oni sami vystavení, svalují na odborovou byrokracii, na „osamostatněný aparát“. Většinou pak není daleko myšlenka chtít mobilizovat kolegy za změnu odborů – tedy použít hnutí dělníků v zájmu reformy aparátu... Ať tak nebo tak, za takovýmito představami vždy vězí myšlenka, že odbory „kdysi“ byly bojovou organizací dělnické třídy. Že by při dostatečném tlaku ze základny tak řečeno znovu nalezly své přirozené určení. Vůči těmto falešným představám chceme vnést trochu světla do dějinného temna. [...]